Den. 18 Vstupní prohlídka

Vstupní prohlídka

Před vstupem do zaměstnání je nutná taková formalitka s názvem Vstupní prohlídka. Jdete k určenému doktorovi a ten vám dá štempl na to, že vydržíte pracovat dvanáct hodin v kuse, aniž byste dostali epileptický záchvat či se jinak fyzicky zhroutili.

Přijela jsem před velkou budovu a šla dovnitř. Kráčela jsem dlouhou komunistickou chodbou, ze které bylo patrný, že se jedná o velkou komunistickou stavbu. Asi bývalá škola. Asi vojenská. Všude po bocích byly železný skříňky. Vešla jsem do uzoučký čekárny. Otevřela mi starší sestřička. Zeptala se mě, jestli mám s sebou moč.

"Ne, já nevěděla že mám čůrat...teda...že ji mám přinést."

Šla zpátky do ordinace a přinesla mi kelímek od jogurtu s dvěma útržky toaletního papíru a poslala mě do místnosti naproti. Byl tam beton, záchod a umyvadlo. Při vykonávání potřeby jsem se celou dobu hihňala.

Jakmile je v místnosti víc jak jeden člověk, stává se z lidí mé publikum.

Přišla jsem i s kelímkem do ordinace. Doktorka i sestřička mě pozorovaly, jak tancuju s kelímkem po ordinaci. Pak mi ve stejnou chvíli pokynuly rukou k umyvadlu. Postavila jsem kelímek do umyvadla.

"Posaďte se."

Sestřička na mě šla s přístrojem na tlak jako lovec se sítí na gazelu. Kroužila jsem celou rukou, než jsme se potkaly.

Po změření tlaku jsem šla na druhou židli. Doktorka si mě poslechla a pak mě poslala si lehnout na lehátko. Vyhrnula mi tričko a chystala se mě promačkat. Jelikož mi ulehnutí a dotyk jiné osoby automaticky evokuje sex, začala jsem se znovu hihňat.

"Jste v pořádku?"

"Ehm...ano, ano sem."

"Nebojte, JÁ nelechtám!"

Nebyl v tom ani náznak humoru, tak jsem se jen přihlouple usmívala a držela se zpátky.

Pak jsem si šla znovu sednout. Doktorka si vzala do ruky tužku, podívala se na mě a povídá mi:

"Tak povídejte."

Zůstala jsem na ni civět. Chce slyšet, jak se mi prohlídka líbila? Nebo nějakou příhodu?

"No jaké jste prodělala choroby."

"Ehm...jako dítě jsem měla černý kašel. Ale jinak jsem ok."

"Dobře, takže normální dětské choroby"

Aha, tak nejsem.

Vyplázla jsem čtyři stovky, rozpačitě se rozloučila a vyběhla z ordinace. Na psychický stav se mě raději neptala. Asi si domyslela.

Fu, tak to bychom měli...