Jsem skeptik. Netěší mě.
Co to znamená "mít všechno"?
Když máte přítele/přítelkyni, hádáte se kvůli tomu, že nemůžete mít psa, přestěhovat se na venkov, pracujete moc, pracujete málo, když máte peníze na velkej barák a rodinu, zjistíte, že se nudíte, když máte málo peněz, hádáte se kvůli nim, když si s někým rozumíte jako s nikým, necítíte k němu sexuální pud, když s někým nevylezete z postele, je k ničemu v životě a nemůžete s ním naplno sdílet všechny myšlenky.
Když jste sami a máte dobrou práci, vysněnýho psa, aktivně se věnujete svým koníčkům, relativně jste ukočírovali svoje závislosti a žijete poklidným životem s tím, že je ideální čas na to, aby do něj někdo vplul a vy jste měli opravdu všechno, nestane se to. A nedokážete si přiznat, že nejvíc toužíte vlastně po tom, koho stejně nemůžete mít, přičemž vás nejbližší ujišťují o tom, že je to způsobený právě tím, že ho nemůžete mít.
Pokud se věnujete naplno kariéře, ničím jiným nežijete (protože vztahy jsou záležitostí pomíjivou a nejistou), budujete něco, z čeho máte moc, peníze a/nebo skvělej pocit, budete umírat sami a nešťastní, nebo s lidmi, kteří vás budou nenávidět za to, že jste celý život pracovali místo toho, abyste byli s nimi.
Popravdě docela dobrá volba. Ale málokdo je takovej sobec. A většinou je za tím spíš trauma z dětství nebo puberty, než vědomý rozhodnutí.
A pokud všechno z toho klapne, potkáte lásku svýho života, žijete skvělej život, jste kariérně úspěšní a vychováváte děti, tak už jenom čekáte, kterej z vás zemře jako první, aby nechal toho druhýho osamělýho. To je v pravdě ten nejlepší konec, kterýho se vám může dostat. To, že umřete nebo vám zemře nejbližší člověk na světě.
Veškeré podobnosti s osobami živými či mrtvými nejsou náhodné. Vycházím z toho, co mi říkáte, co si říkám já.
Klíčem je milovat se a žít v okamžiku a další ezo kecy.
Ale no tak.
Kdo se o tom opravdu přesvědčil? A žije tak?
Pravdou je, že jsme všichni osamělí, šílení a neštastní a jediný, co chceme, je sdílet naše utrpení, hledat ho v ostatních nebo věcech, který čteme, sledujeme, žijeme, oddalovat ho, milovat ho, umřít pro něj.
V srdci mám prázdno a v hlavě není k hnutí.
Kdyby byl Jean-Paul Sartre Thajec, vypadal by existencialismus jako sitkom. (Vila Inkognito, Tom Robbins)
To by bylo fajn.
Aspoň by se na to dění okolo (v sobě) dalo dívat.
Nejsnazší cesta ven ze vztahu je umřít jako první.
OdpovědětVymazatJednou si tě vezmu a udělám to tak.
Cesta je odvaha
Vymazata tvoje rameno
je úplně nejlepší vesmír
slyšíš jak zpívají
kmeny domorodý
a blíž ke mně
už nikdo nesmí
Už ne...
Kurva, jak něco tak hlubokýho může napsat pětadvacetiletá holka?? ;-)
OdpovědětVymazat