Pomsta pana Tau
Miluju sychravé počasí. Z nebe padá voda, u které těžko
rozlišíte, jestli se jedná o padající mlhu či drobné kapičky deště. Chlad činí každý interiér útulnějším. Stojím na zastávce. Je začátek podzimu a
barevné listí kreslí mozaiku plnou...
„Au…!“
Kriste bože! To si děláš prdel, že mě ta ženská dloubne už
podruhý deštníkem do hlavy?! Má jediný štěstí, že mě nezachytila za dred. Vlála
bych za ní celou cestu do práce.
A je to tady.
Desítky lidí kryjící se i při nepatrném dešti těmi
plastovými zhůvěřilostmi. Bezohlednost okolí už tak nezná hranic. Ale když u
toho má polovina obyvatelů ulic v ruce kovovo-polyesterovo-bůhvíco zbraň,
je to teprve pecička. Ostré zakončení drátů přímo vybízí k terorizování obyvatel,
kteří kolegiálně kryjí hlavy kapucemi a čepicemi.
Není to přirozený! Vsadím se, že tento vynález pochází od
Cruelly Devil, která si nechtěla v dešti smočit špičku s cigárem, ale zároveň chtěla trýznit bytosti větší než psy. A to množství druhů! Eco, holové,
golfové, skládací, duhové a speciální oživlé deštníky terorizují město. A to množství barev! Není to tak příjemný jako
padající listí. Je to na epileptický záchvat!
Takže až budete stát jako jediní na zastávce s obrovským,
roztaženým deštníkem a divoce se jím ohánět při čekání na busíček, přičemž
ho složíte až potom, co si položíte kabelku/batoh, najdete pohodlné místo k sezení
a bus se začne rozjíždět, vzpomeňte si na mě. Až se potáhnete po ulici jako
smrad a nenecháte rychlejšího projít díky barikádě pana Tau, myslete na mě. Až někdo bude nosit vaše oko nabodnuté na parapleti, jsem s vámi.
A proto...
Deštník? Ne, děkuji. Raději buřinku.
 |
| via |
Žádné komentáře:
Okomentovat