Sakra, jak jsme se dostali až sem...
Rok 2016. Připadalo mi, že se v roce 2015 nic zas tak významného nestalo. Pak jsme ale s Pupu dělali rozbor uplynulého roku pro kvalitnější rok 2016 a došlo mi, že se toho stalo víc než dost.
Počínaje cvičákem, přes založení Čtvrt na smrt a práci na desce s producentem až po změnu práce. Tentokrát jdu do roku 2016 s čistým štítem, bez problémů.
A stejně si samozřejmě stěžuju.
Nějak se nemůžu vzpamatovat z toho, že je všechno v pořádku. Žádný dluhy, je kde bydlet, pes se umí chovat, konečně mám novej mop a škrabadlo pro kocoura, mám pracovní režim, ověřený přátele a skvěle našlápnuto.
Jen se do toho nějak nemůžu napasovat.
Jsem zvyklá na problémy a chaos. Vždycky byla nějaká oblast mýho života v troskách. Teď jsem takovej srab, že spíš problémům předcházím. Zasraná zodpovědnost. Zasranej režim. Já byla bohém!
Je to trochu Hankova "vina", protože je to s přehledem jedinej chlap, kterej mě přiměl změnit život. Ale je to jako když se člověk zamiluje. Když chceš, všechno jde.
Vtipný, že o tenhle pohodovej stav usiluju od tý doby, co jsem se přistěhovala do Prahy. Teď to mám. Ale co s tím? Tak tyčím nový cíle. Stejně se necitím ve svý kůži. Jako bych žila život někoho jinýho. Snad jen jiná etapa.
Každopádně... aby bylo co bořit, je třeba něco nejdřív vystavět. O to bude ten nadcházející pád z větší výšky.
Nemůžu se dočkat.
Zas bude o čem psát.
Jo a štastnej novej!
Žádné komentáře:
Okomentovat