pátek 23. října 2015

Den 8.+ 9. Nevysvětlitelně dobrá nálada způsobuje lásku k Jokerovi

Nevysvětlitelně dobrá nálada způsobuje lásku k Jokerovi


Zjistila jsem, že lidi s depresí jsou překvapivě úspěšní blogeři. Jsem ráda, že jsem taky začala psát blog. Mám předpoklady, že budu úspěšná.

Budha tvrdí něco v tom smyslu, že teprve když už jste úplně na dně a nezbyla žádná možnost, budete opravdu štastní.

Tak nějak bych zhodnotila skvělou náladu, která nyní panuje v práci.

Kolegovi trhali zub. Ryl do kolegyně (kterou nemůžu jmenovat, pač by mi to Marťa nikdy neodpustila):

"Simtě, di si vypláchnout díru."

A dodavatel asi taky zkouší, kolik ležérnosti ustojíme.

Jeden z nahraných textů obsahoval toto:

"Boty tak poskytují pohodlí, o kterém se vám doposud ani nesnilo (a pokud ano, museli jste ráno měnit prostěradlo)."



Zamilovala jsem se do Jokera.

Jeho osobnostní profil mě naprosto uchvátil, posuďte sami:

"Základem Jokerovi filozofie se stala teorie, prostřednictvím které se domníval, že je každá lidská existence uvnitř nějakým určitým a pokrouceným způsobem zkažena. Věděl, že každý člověk skrývá své pravé já za každodenní přetvářkou. Lidstvo viděl jako zbabělé ovčí stádo, které jen čeká na den, kdy se samo v bázni a bolesti pobije." (zdroj: postavy.cz)

Byl inspirován postavou z filmu The man who laughs (výše na obrázku).

Naposled jsem se takhle zamilovala asi před dvěmi lety do zpěváka kapely Narvan.

Je 15 let mrtvý.

Co se to se mnou děje?


Čeká mě cesta do Země Nezemě a na Moravu.
Bez psa se nikam nehnu, pač když máte dredy, tak nejenom že zákonitě kouříte trávu, nepoužíváte deodorant a jste vegani, ale ještě má každý neodbytný pocit, že vás může oslovovat a rozebírat kraviny.

Nekouřím trávu, voním, jím maso a problémy cizích lidí jsou mi většinou jedno.

Můj pes to naštěstí cítí stejně.

Jsem v bezpečí.

Hezkej víkend, úchyláčci...


středa 21. října 2015

Den 7. 17 věcí, ze kterých jsem zmatená

17. věcí, ze kterých jsem zmatená


Kolegové zrušili nadcházející párty a Hank si zabodl pod jazyk klacek. Tak jsem si řekla, že vás seznámím s věcmi, které mě skutečně matou.

Pokud pro mě někdo má adekvátní vysvětlení, nechť se přihlásí.

1. Poloviční vztahy

2. Předávání informací mezi včelami

3. Metro v Londýně

4. Známosti na jednu noc

5. Písničky od kapely Mňága a Žďorb

6. Srbština

7. Děti, který vypadají jako dospělí

8. Politika

9. Osobní komunikace bez smajlíků

10. Daňový přiznání

11. Systém známkování Vyšší odborný školy publicistiky

12. City a pocity (někdy taky emoce)

13. Myšlenkový pochody mýho kocoura

14. Manuál k DVD (PC, diktafonu, mp4...)

15. OC Palladium

16. Písmenková polívka

17. Ovladač k PS4 při hře Tekken a Justice League






úterý 20. října 2015

Den 6. Home, sweet home

Home, sweet home


Homeoffice je skvělá věc...

Až na pár negativních záležitostí, který jsem na sobě vypozorovala:

1. Návštěvy lednice jsou mnohem častější.

2. Touha po kontaktu s jinou lidskou bytostí je naprosto nepřekonatelná.

Ale ten příval zvířecí lásky je vážně osvobozující.


A pouze dobrovolný fyzický kontakt, žádné schytávání loktů do obličeje, kabelkou do žeber a minimum nenávistných pohledů je super.


A kočič se mi právě zeblil pod stolem a teď to bude chtít roztahat kolem.

Takže končím.

Miluju to kouzlo okamžiku. Jsem ráda, že to se mnou třeba sdílíte.

"Hey, Lou! Pocem! Kamdeš??"

pondělí 19. října 2015

Den 5. Velbloudi

Velbloudi


A tak jako Bůh šest dní tvořil a sedmý odpočíval, stejně tak jsem vynechala neděli.

V práci dnes opět netekla voda. Líbí se mi, jak se v kolektivu najednou řeší úplně jiný problémy a vznikají nový vtípky, protože, jak je vám známo, splachujeme vodou. Fekální humor vždycky alespoň nějakou dobu funguje. Díky tomu máme taky zítra homeoffice... Ááááá...

Nicméně...včera jsem nastoupila do prázdnýho busu ze Země Nezemě zpátky do civilizace. Vedle mě ležela taška.

Tak se mrknu...

Vevnitř byla sýrová houska, malý baleníčko Nutely, sirky a....dva kartony Camelek. Jakoby mi vesmír a tabáková společnost říkali: "Ano, zhýralý životní styl je tvá cesta!"

Prosím nesuďte mě, ale cigára a Nutelu jsem si ponechala. (Sýrovou housku ne, protože ten člověk, který ji dával do sáčku, určitě neměl čistý ruce a nelíbil by se mi. Navíc sýrová houska a Nutela?? What?!).

Jsem nyní držitelem čtyřiceti krabiček s Velbloudy a hřebíčky do rakve. Hehe...

Nebojte, podělím se, aby mě karma nesejmula.

Pondělí po sladký neděli, navíc se třemi psy, je vždycky trochu hořký. Tři psi jsou fakt hodně. Hodně všeho.

Hodně dobrý.


sobota 17. října 2015

Den 4. Pořád třičtvrtě hodinky před smrtí

Pořád třičtvrtě hodinky před smrtí


Zkoušíme, nahráváme, skládáme, smějeme se...

Píšu, sedím Pupu na klíně, Honza povídá, máme novej song, ukradenej song a všechno co chcem...

..dobrou náladu.

Náš malý útvar si říká Čtvrt na smrt. A Pupu je nejlepší básník na světě.

(Zatímco to píšu, Pupu komentuje: "Zatím dobrý!")

Víc vědět nepotřebujete.

Jak říká Hapka:

"Ta hudba, to je stejně magie.

Kam se na to sere vaření..."


pátek 16. října 2015

Den 3. Bonboniéra

Bonboniéra


Je po půlnoci, snad se to počítá...

Nepřestává mě fascinovat, kolik existencí světem bloudí a jenom proto, aby znepříjemňovaly život.

Nebo jsme se od nich něco naučili?

"Have fun! Život je jako bonboniéra!"

Hm. Hned se rozsype a rozpustí?

Pupu mě zavaluje teoriemi o tom, že jsme všichni jedno. Čtu to ve všech moudrých knihách. Připadá mi, že je to spíš o tom, s kým jsem jedno a kdo by mi měl být jedno.

"Héy, život je jako bonboniéra!"

Ale co když mám

zrovna

Diabetes?



čtvrtek 15. října 2015

Den 2. Invaze tlapek

Invaze tlapek


Po rodičích jsem pochtívala psa snad od tý doby, co se mě dotknul první vlhký čumák. Vydupala jsem si smetáka. Jedno oko modré, druhé hnědé. Celý život jsem prostonala. Ten intenzivní pocit, že mi něco chybí. Po pár letech v Praze jsem usoudila, že jsem dost zodpovědná na to, pořídit si opravdového Psa. A protože jsem si plemeno vybírala tak, jako si volím partnery, vybrala jsem si ten nejtěžší kalibr. Amerického pitbulteriéra.

Takhle to začalo...


Sen se splnil. První loužičky, očkování, socializace, abstinence alkoholu...

Nedlouho potom se k nám připojil nalezený kocour.



Jenže z každýho neodolatelně bezbrannýho štěňátka roste dospělý pes. Vidíte ovoce, který přinesl váš vklad a taky nedostatky.

Takže to pak pokračuje nějak takhle:



Hmm, má "krvelačná bestie"...

To jsou aktuální fotky z dnešního sychravého dne.

To jenom pro vysvětlení invaze tlapek v šabloně blogu. Strejda Bukowski psal, že si mám prý najít to, co miluju a nechat, ať mě to zabije. Pracuju na tom, aby se to případně stalo opravdu nešťastnou nehodou a pouze mně a né ostatním.

Tímto vám představuju mé dvě největší a nejopravdovější lásky.

Psa Hanka a kocoura Loua.