Utíkáš! Utíkám? Utíkáme?!
Utíkáme.
Je to útěk, nebo zdravý rozum, kdy poznáme, že už nám něco nedává to, co by mělo, že nikdy nebude, a i kdyby jo, bude to pro nás stejně hrozný?
Moje matka mi říkala, že pořád před něčím utíkám. Především měla na mysli to, že jsem se odstěhovala z Moravy. Jenže tam, kde jste neustále degradovaní, frustrovaní a nikdo vám nerozumí, kromě rodičů (což má taky záruční lhůtu), se žije špatně.
Útěkům před prací se dneska říká prokrastinace. Ale není to jen útěk k sobě samému? K tomu, co bychom opravdu chtěli dělat, kdybychom "nemuseli"?
Někdo asi musí jenom zemřít.
Ale já se musím dobře vyspat, uspokojivě sprchovat, spát za zvuku seriálů a toužit po nemožným.
Mně by asi někdy stačilo utéct tomu, co si přeju.
Někdy není nic trýznivějšího.
A není stejně největší štěstí, mít ho s kým sdílet?
Je.
OdpovědětVymazat