pondělí 7. prosince 2015

34. Den Utíkáš! Utíkám? Utíkáme?!

Utíkáš! Utíkám? Utíkáme?!


Před sebou, před zůstatkem na účtě, před těmi, se kterými si potřebujeme promluvit, před sebou, před divokým prasetem, před drogami, před sebou, před psaním blogu, před cvičením zpěvu, před sebou...

Utíkáme.

Je to útěk, nebo zdravý rozum, kdy poznáme, že už nám něco nedává to, co by mělo, že nikdy nebude, a i kdyby jo, bude to pro nás stejně hrozný?

Moje matka mi říkala, že pořád před něčím utíkám. Především měla na mysli to, že jsem se odstěhovala z Moravy. Jenže tam, kde jste neustále degradovaní, frustrovaní a nikdo vám nerozumí, kromě rodičů (což má taky záruční lhůtu), se žije špatně.

Útěkům před prací se dneska říká prokrastinace. Ale není to jen útěk k sobě samému? K tomu, co bychom opravdu chtěli dělat, kdybychom "nemuseli"?

Někdo asi musí jenom zemřít.

Ale já se musím dobře vyspat, uspokojivě sprchovat, spát za zvuku seriálů a toužit po nemožným.

Mně by asi někdy stačilo utéct tomu, co si přeju.

Někdy není nic trýznivějšího.

A není stejně největší štěstí, mít ho s kým sdílet?


1 komentář: