24. Den Líná neděle

Líná neděle

Když čtu verše, svět jakoby utichl.

Nejsou války, hlupáci a nešťastný lásky. Přitom o tom všem ty básničky jsou. Tom Robbins (a já s ním beze zbytku souhlasím) tvrdí, že nejlepší definice světa je paradox.

Poezie mi pomáhá vyrovnat se ze vším, co neumím pojmenovat.

Píšu texty pro producenta a múzy ještě leží někde opilý po prohýřeným víkendu. Mrchy líný. Ale až se posbírají, potřebuju, aby mě tu zastihly pracující.

Kradu si po umělecku a prolínám to s dalšími pocity.

Kolega v práci mi ve čtvrtek řekl zvláštní věc. Bavili jsme se o chození do kina. Všichni v práci rádi chodí do kina.

Já ne.

"Co to je za nesmysl?! Sdílet emoce z filmu s dalšími cizinci v divný, hranatý místnosti. Zvuk je vždycky nastavený příliš nahlas. U vstupu by ty hezký slečny měly s 3D brýlemi rozdávat i špunty do uší. Kino bez popcornu je naprostý nesmysl. Ale mám nemocný ledviny. Takže jakmile ho dojím, scvrknou se mi na dvě rozinky a musím vypít dva litry vody. A navíc tam můžu jít vždycky až tak pozdě, že film končí v době, kdy jsem už zralá jen na to, otočit se na bříško a spát."

"Víš, Pájo, to seš ty. Jsi milá a společenská, ale ve skutečnosti seš hroznej asociál. Ty nerozumíš normální zábavě normálních lidí. V nějaký fázi života sis posunula vnímání světa tak, že nedokážeš ocenit to, co většina a většina ti zase na oplátku nerozumí."

Aha. Někdy na to zapomínám. Dobře.

Nemůžu si pomoct.

Já prostě raději čtu a píšu poezii:

Metronom odbil správný čas
na noc si o sny zlomit vaz
tma tiše léčí
ticho sténá
ze mě proudí celá Seina

Když ty v lesích lovíš vlky

Snad je to pouze planý slib
opadne s ránem s listy lip
bereš si nůž
marná sláva
mně z tý představy pukne hlava

Když vím že v noci budeš lovit vlky

Dámy si škubou liščí boa
plížím se s kocourem Allana Poa
noc slibuje
pak neproplácí
srny se z pastvin s klidem vrací

Protože ví že ty dnes v noci lovíš vlky

Dětská hřiště zejí prázdnotou
ve mě skomírá nota za notou
moudří čechrají tabák dýmky
mámy kupují levný slimky

A ty jdeš nocí lovit vlky

A každý osten jejich hřívy
láme přebal lesní knihy
do níž tisknu obrazy toho

že tvá kořist

jsem já