Zvířata se do vzduchu nevyhazují
Miluju zvířata. Jsou o tolik lepší než lidi.
Nevymýšlejí kraviny, kterými by ublížila svému druhu. Nesestavují věci, kterými se sami zničí. Nepáchají sebevraždy kvůli "víře". Nelžou. Jsou spravedlivá. Voní ryzostí a nebojují s tím. Nepřemýšlejí, jestli chtějí být tím, čím jsou. Prostě existují jak nejlépe umějí.
Je tak krásný podzim. Je skvělé ho trávit se psem. Sledujete postupně všechny změny v počasí, sledujete, jak se proměňují místa, která znáte. Když jdu přírodou nebo cvičím Hanka, mám naprostý pocit sounáležitosti. Asi to nedovedu úplně dobře popsat. Je to pocit návratu ke kořenům, k něčemu původnímu, co v sobě nosíme, něco jako instinkt, ale víc pocitový. Když s Hankem stopujeme, cítím se jako opravdový lovec, který musí ulovit, aby přežil. Když trénujeme obrany, cítím, jak mu hra dodává sebevědomí a baví ho. Když ho klidním k poslušnosti a něco se nám začne dařit, mám pocit zaslouženého vítězství.
Když se mnou ulehá můj pes a můj kocour, cítím sílu směčky. Celý život mám problém někam zapadnout. Celý život mám pocit, že nikam nepatřím, že někoho zklamávám, že nedělám dost.
S nimi ne. Tam, kde je má smečka, je můj domov.
Proto miluju zvířata víc než lidi.
Neumírají pro život, který jim někdo slíbil po životě.
Zkrátka žijí, jak nejlépe umějí.
Jo ! :)
OdpovědětVymazatKdyž jsem byl malý, vyhodil jsem do vzduchu kočku.
OdpovědětVymazatA chtěl ji znovu chytit.
Myslel jsem, že se jí to bude líbit.
Zaryla se mi drápy do obličeje.
A teď na vážnější notu:
Až po tomhle článku jsem Ti v tomhle víc porozuměl.
Je to cesta. Honza ještě není ani ve stádiu péče o kaktus, Ty už máš Hynka a věř mi, přijde i čas na člověka. Vlastně myslím, že už přišel. Jana
OdpovědětVymazat