sobota 14. listopadu 2015

23. Den Zvířata se do vzduchu nevyhazují

Zvířata se do vzduchu nevyhazují


Miluju zvířata. Jsou o tolik lepší než lidi.

Nevymýšlejí kraviny, kterými by ublížila svému druhu. Nesestavují věci, kterými se sami zničí. Nepáchají sebevraždy kvůli "víře". Nelžou. Jsou spravedlivá. Voní ryzostí a nebojují s tím. Nepřemýšlejí, jestli chtějí být tím, čím jsou. Prostě existují jak nejlépe umějí.

Je tak krásný podzim. Je skvělé ho trávit se psem. Sledujete postupně všechny změny v počasí, sledujete, jak se proměňují místa, která znáte. Když jdu přírodou nebo cvičím Hanka, mám naprostý pocit sounáležitosti. Asi to nedovedu úplně dobře popsat. Je to pocit návratu ke kořenům, k něčemu původnímu, co v sobě nosíme, něco jako instinkt, ale víc pocitový. Když s Hankem stopujeme, cítím se jako opravdový lovec, který musí ulovit, aby přežil. Když trénujeme obrany, cítím, jak mu hra dodává sebevědomí a baví ho. Když ho klidním k poslušnosti a něco se nám začne dařit, mám pocit zaslouženého vítězství.

Když se mnou ulehá můj pes a můj kocour, cítím sílu směčky. Celý život mám problém někam zapadnout. Celý život mám pocit, že nikam nepatřím, že někoho zklamávám, že nedělám dost.

S nimi ne. Tam, kde je má smečka, je můj domov.

Proto miluju zvířata víc než lidi.

Neumírají pro život, který jim někdo slíbil po životě.

Zkrátka žijí, jak nejlépe umějí.


3 komentáře:

  1. Když jsem byl malý, vyhodil jsem do vzduchu kočku.
    A chtěl ji znovu chytit.
    Myslel jsem, že se jí to bude líbit.
    Zaryla se mi drápy do obličeje.

    A teď na vážnější notu:
    Až po tomhle článku jsem Ti v tomhle víc porozuměl.

    OdpovědětVymazat
  2. Je to cesta. Honza ještě není ani ve stádiu péče o kaktus, Ty už máš Hynka a věř mi, přijde i čas na člověka. Vlastně myslím, že už přišel. Jana

    OdpovědětVymazat