Den 2. Invaze tlapek

Invaze tlapek

Po rodičích jsem pochtívala psa snad od tý doby, co se mě dotknul první vlhký čumák. Vydupala jsem si smetáka. Jedno oko modré, druhé hnědé. Celý život jsem prostonala. Ten intenzivní pocit, že mi něco chybí. Po pár letech v Praze jsem usoudila, že jsem dost zodpovědná na to, pořídit si opravdového Psa. A protože jsem si plemeno vybírala tak, jako si volím partnery, vybrala jsem si ten nejtěžší kalibr. Amerického pitbulteriéra.

Takhle to začalo...

Sen se splnil. První loužičky, očkování, socializace, abstinence alkoholu...

Nedlouho potom se k nám připojil nalezený kocour.

Jenže z každýho neodolatelně bezbrannýho štěňátka roste dospělý pes. Vidíte ovoce, který přinesl váš vklad a taky nedostatky.

Takže to pak pokračuje nějak takhle:

Hmm, má "krvelačná bestie"...

To jsou aktuální fotky z dnešního sychravého dne.

To jenom pro vysvětlení invaze tlapek v šabloně blogu. Strejda Bukowski psal, že si mám prý najít to, co miluju a nechat, ať mě to zabije. Pracuju na tom, aby se to případně stalo opravdu nešťastnou nehodou a pouze mně a né ostatním.

Tímto vám představuju mé dvě největší a nejopravdovější lásky.

Psa Hanka a kocoura Loua.