Den 11. Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená...

Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená...

BYTOSTNĚ nenávidím cestování. Absolutně nechápu, proč to někdo dělá dobrovolně. Přesně podle předpokladů do mě někdo celou cestu něco klavíroval..

Svět je samej magor, všimli jste si??

Při čekání na bus jsem vážně uvažovala o tom, že si tam postavím budku s nápisem informace, protože se mě tři lidi ptali na to, kam vlastně mají jet.

Sobotní párty byla skvělá. Mí přátelé mě nikdy nepřestanou překvapovat ve všech ohledech.

A neminula mě ani morální kocovina.

kocovina + morální kocovina + cestování = HELL


Četla jsem příspěvek, kteří cajkovali mí "přátelé" z fb. Začíná: Vadí mi ekonomičtí imigranti z vesnic do Prahy!

Myslím, že se na netu rozpoutala živá diskuze.

Nicméně doufám, že to slečna/paní nemyslí vážně a je to jenom dost neohrabaný a hloupý vtípek, který nechápu.

Děsivé jsou i kladné reakce a hromadné sdílení.

Nevím, jestli jsem konzervativní nebo mimo, ale mám pocit, že to všechno spěje pěkně do prdele.

Chlapi se neumí chovat k ženským, matky se neumí chovat k dětem, lidi na sebe navzájem hulákají, kámošky vám nabízí svoje bývalý (což je vlastně milý, ale taky tomu nerozumím) a tak dále...

Co bude ale dále?


Je mi z toho smutno. Jdu si pustit film Temný rytíř, upadnout do sladkého spánku a, dle vzoru Pupu,se radovat, že i když jsem absolutně sama/osamělá, mám alespoň obě nohy.

PS: Co se vám zobrazí jako první, když do vyhledávače Googlu zadáte "kam to"?!