Jsem skeptik. Netěší mě.
Co to znamená "mít všechno"?
Když máte přítele/přítelkyni, hádáte se kvůli tomu, že nemůžete mít psa, přestěhovat se na venkov, pracujete moc, pracujete málo, když máte peníze na velkej barák a rodinu, zjistíte, že se nudíte, když máte málo peněz, hádáte se kvůli nim, když si s někým rozumíte jako s nikým, necítíte k němu sexuální pud, když s někým nevylezete z postele, je k ničemu v životě a nemůžete s ním naplno sdílet všechny myšlenky.
Když jste sami a máte dobrou práci, vysněnýho psa, aktivně se věnujete svým koníčkům, relativně jste ukočírovali svoje závislosti a žijete poklidným životem s tím, že je ideální čas na to, aby do něj někdo vplul a vy jste měli opravdu všechno, nestane se to. A nedokážete si přiznat, že nejvíc toužíte vlastně po tom, koho stejně nemůžete mít, přičemž vás nejbližší ujišťují o tom, že je to způsobený právě tím, že ho nemůžete mít.
Pokud se věnujete naplno kariéře, ničím jiným nežijete (protože vztahy jsou záležitostí pomíjivou a nejistou), budujete něco, z čeho máte moc, peníze a/nebo skvělej pocit, budete umírat sami a nešťastní, nebo s lidmi, kteří vás budou nenávidět za to, že jste celý život pracovali místo toho, abyste byli s nimi.
Popravdě docela dobrá volba. Ale málokdo je takovej sobec. A většinou je za tím spíš trauma z dětství nebo puberty, než vědomý rozhodnutí.
A pokud všechno z toho klapne, potkáte lásku svýho života, žijete skvělej život, jste kariérně úspěšní a vychováváte děti, tak už jenom čekáte, kterej z vás zemře jako první, aby nechal toho druhýho osamělýho. To je v pravdě ten nejlepší konec, kterýho se vám může dostat. To, že umřete nebo vám zemře nejbližší člověk na světě.
Veškeré podobnosti s osobami živými či mrtvými nejsou náhodné. Vycházím z toho, co mi říkáte, co si říkám já.
Klíčem je milovat se a žít v okamžiku a další ezo kecy.
Ale no tak.
Kdo se o tom opravdu přesvědčil? A žije tak?
Pravdou je, že jsme všichni osamělí, šílení a neštastní a jediný, co chceme, je sdílet naše utrpení, hledat ho v ostatních nebo věcech, který čteme, sledujeme, žijeme, oddalovat ho, milovat ho, umřít pro něj.
V srdci mám prázdno a v hlavě není k hnutí.
Kdyby byl Jean-Paul Sartre Thajec, vypadal by existencialismus jako sitkom. (Vila Inkognito, Tom Robbins)
To by bylo fajn.
Aspoň by se na to dění okolo (v sobě) dalo dívat.
